Kdo jsou ti "úspěšní" čtyřicátníci, likvidující zbytky našeho rodinného stříbra? Kdo jsou ti, kteří přivádějí ke krachu státem vlastněné firmy a ještě za to dostávají milionové zlaté padáky? Při četbě jejich CV zjišťujeme, že nikdy nepůsobili jinde, než na špičkových manažerských postech. Bylo by dobré, v rámci oslav sametu zjistit, z jakých rodin pocházejí. Myslím si, že právě tady je zakopán klíč ke stavu rozmrzelosti ve společnosti. "Inventura demokracie" by měla zapátrat právě zde, na těchto oběžných drahách. Neboť tzv. "špičkový manažer", který zlikvidoval jednu firmu, místo aby se po něm slehla zem, se po čase objeví na jiném, neméně lukrativním místě.
Jak je vůbec možné, že odcházející management Českých aerolinií, které jsou na dně, má dostat sto milionový zlatý padák. Zlaté padáky, pokud vůbec, by měli dostávat ti, kteří byli úspěšní. U nás, a nejenom u nás je ovšem zvykem, že milionové zlaté padáky dostávají ti neúspěšní. Je třeba, aby se praxe zlatých padáků alespoň v podnicích, které vlastní stát, bez výjimky zrušila.
Výmluvou bývá, že je odchodné zakomponováno ve smlouvách. Je třeba hnát k zodpovědnosti ty, kteří za stát takové smlouvy podepsali. Další výmluvou je to, že ten dotyčný je odborník a bez "zlatého padáku" by vedoucí místo nepřijal. No tak mu je nedejme. Ve firmě je vždy spousta vynikajících odborníků, kteří znají provoz i vedení. Mají však v rámci naší společnosti tu nevýhodu, že nemají ty správné "kamarády", že nepocházejí z těch správných rodin.
Po volbách je bezpodmínečně nutné změnit zákony tak, aby se zamezilo takovémuto plýtvání. Ve státem vlastněných firmách žádné zlaté padáky. Odměny za výkon, ne za post. To by se šmahem zlepšila kvalita např. Českých drah a ČSA by nehleděly do propasti. Místo 600.000 měsíční mzdy, šestkrát méně. Dosáhlo by se tím zdravého pohybu na vedoucích místech. Pokud by to naší současné ekonomické "elitě" nevyhovovalo, mohli by si to jít vyzkoušet v zahraničí. O jednom takovém jsem dnes četl. Myje v Londýně nádobí.