Býval jsem zastáncem absolutního trestu. Mé okolí mě však upozorňovalo na možnosti zneužití tohoto institutu. Při současném žalostném stavu naší justice zcela zřejmě mají pravdu. Právě v těchto dnech začal díky filmu spouštěcí mechanismus jedné kauzy, ve které je veřejné mínění na straně jedné a těžkopádná justice na straně druhé. Doufejme, že právě jenom těžkopádná a ne účelová. Ano jedná se tu o případ Kajínek. Shodou okolností jsem se měl možnost setkat s lidmi, kteří se tímto případem zabývali a zabývají. Nedávno po těžké nemoci zesnulý JUDr. Jaroslav Janeček, dlouholetý sympatizant a kandidát do různých zastupitelských orgánů za Stranu zdravého rozumu, který se případem zabýval v minulosti mi kdysi říkal "Kajínek je rošťák, ale ne vrah. Ovšem zájmy jsou vysoké". Další kandidátka za naši stranu (nyní Suverenita) lídr pražské kandidátky do Poslanecké sněmovny v tomto roce JUDr. Klára Slámová neohroženě za Kajínka bojuje už léta a je stoprocentně přesvědčena o tom, že čin, za který si odpykává trest doživotí, nespáchal. To si snad myslí všichni zasvěcení, ovšem každý namítá, jak nevinu dokázat. A o tom to je. O velké bolesti našeho soudnictví. o totálním vítězství litery a procedurálních záležitostí nad duchem zákona. Prostě jakoby zdravý rozum v našem soudnictví naprosto selhával. Proto musím dát za pravdu těm z mého okolí, kteří jsou zcela rezolutně proti absolutnímu trestu.